Božská Marsa (část první)

10.10.2015 13:28
O jarních prázdninách v únoru 2015 jsem se vypravila na první samostatnou dovolenou bez rodiny. S klubem jsem se vydala na týden do Egyptské Marsy Alam za různými tvory, na "lov" Dugonga a podívat se na vrak Salem Expressu. Chtěla bych této zkušenosti věnovat 3 články - jeden zevrubný, jeden čistě potápěčský a jeden ze Salemu. Můžete zkusit hádat, který je tento :)

A tady máte motivační foto:
 
Jelo nás dohromady 16 lidí, z toho 12 potápěčů a všichni jsme jeli s naším klubem Direct Ocean. Letěli jsme 22. února 2014 a přílet byl plánován na 1. března (velice nečekeně) téhož roku. Co jako milovník letectví musím přidat je fakt, že jsme letěli Airbusem A320 z Brna přes Ostravu a že celá cesta byla dost dlouhá, protože v Ostravě byla většina handlingu. Navíc nás chtěli nechat sedět 40 minut na zemi kvůli tomu, že nad Kyprem zrovna nebylo místo. Naštěstí jsme nakonec vzlétli dle letového plánu a po cestě plné trubulencí, kdy jsme se skoro ani nenajedli (což by byla škoda, protože kuřecí v bylinkách s rýží bylo na cateringové poměry velice slušné), jsme za soumraku sedli na letišti v Marsa Alam. Vlastně to špatně formoluji - ono není v Marse. A vlastně ani poblíž. Je dobrých 50 km od ní. Ale to nám nevadilo už jen z důvodu, že jsme mohli "naskočit" na dovolenkovou vlnu. Já měla pro Egypt vždycky slabost a tak mě mrzelo, že s naším programem nestihnu ani jeden výlet za památkami, ale už jsem kdysi dávno byla a teď jsem sem stejně letěla s kufrem plným potápěčského náčiní. Kde bych vzala místo na tenisko-sandály?

Hotel byl nějakých 20 km od letiště a tak cesta ani netrvala dlouho. Ubytování chvilku zabralo, ale nakonec jsme stihli i večeři. Jedinou nevýhodou hotelu Happy Life Resort bylo, že bloky vypadají dost podobně a tak se mohlo (ne)jednomu stát, že bude trčet před pokojem, snažit se dobýt kartou dovnitř, aby se po chvíli podíval nad dveře, kde zjistil, že nápis "10A13" se neshoduje s jeho názvem jeho pokoje "11A13". Nicméně většině z nás se obvykle povedlo dostat se do (nějakého) pokoje. Jinak se o nás starali dobře, jen lobby bar mohl být otevřen déle.

Hned u hotelu je korálový útes přístupný z mohla a skvělý jak pro toho, kdo bych chtěl hezký wall dive ale i někoho, kdo si chce jen za šnorchlovat. Prostě perfektí po tom, co nás přivezli z potápění. Jen byly vlny, ale ty se daly přežít (a to že jsem opravdový vlnofob). Dalšími volnočasovými aktivitami bylo opalování, čtení, odpočívání, chození na kávičky/svačinky/piva/barevné kořaličky nebo závodění na zdejších tobogánech.

Druhý den ráno nás odvezli spolu s "cajky" do potápěčského centra a školy 3WILL, kterou vede Polák a tak jsme neměli ani komunikační bariéru (malý slovníček egyptské angličtiny na konci). Všichni byli milí, dali nám čísla na krabice (obdobu našich kalfasů) i opasky (aby se neztratili) a vyrazili jsme k první lokalitě. Řidič jel na neevropské poměry velice slušně - doknce většinu cesty ve svém pruhu!

O samotném potápění se budu bavit v příštím článku a tak jen prozradím, že první ponory byly dost mělké a neuvěřitelně dlouhé (v Marse Egle jsem udělala 58 minut!). Ačkoliv pro advance se to mohlo zdád nudné, já jako čerstvý open s hromadou bazénů jsem ocenila stálé barvy a ze začátku i pocit "něčeho pevného" okolo mě. Nejsem žádný šahač, sedač, klekač nebo lehač ale přece jen se mi tak ze začátku potápělo líp. A bezpečností zastávka "tři v pěti" se při tom pozvolném stoupání udělala sama.

Každý den nás lidé z divecentra vyzvedávali okolo deváté, což se nakonec ukázalo, že ani s časovým posunem to není tak hrozné. Když jsme dorazili na místo, vždy už byly nachystané koberce, na nich výstroje přichystané ke složení a plné láhve. Po potápění jsme zase vše jen naskládali do boxů a odjeli - o vyprání cajků se nám taky pstarali oni. Protstě luxus. Tím, že nás vraceli nejpozději ve dvě, jsme stále krásně stíhali oběd i s aperitivem. :)
pzn.: U nás lahve ležely, nikdo nechtěl riskovat pád.

Zároveň nám každý den vybírali místa, odkud tolik nepocítíme vlny a proudy což nás občas stálo pěknou procházku v plné polní.

To by z nepotápěčského úhlu pohledu bylo téměř vše, jen by možná mohlo stát za poznámku, že při zpáteční cestě jsme téměř měli divert do Ostravy kvůli počasí v Brně. Tahle zpráva vyvolala paniku, ale naštěstí se ukázalo, že se do Brna poletí a v letadle byl znovu nastolen klid a mír.

Při cestování se člověk samozřejmě naučí i nové jazyky v Egyptě jsem se jednomu přiučila. Má bohužel jen fonetickou verzi.
Zde slibovaný malý slovníček: haby, otomatík (s přízvukem na první o), óben, sebarate, abel, ub.

Jako třešnička na dortu - jediná písemnost tohoto jazyka: "loppy bar"

Toť vše a pokračování příště! Tedy, teď už zde :)

BONUS:
Jeden z potápěčů měl sebou i GoPro a tak se zde můžete podívat, co z toho vzniklo :)