Konečně řádnou potápěčkou! (část druhá)

10.10.2015 00:13

Minule jsem nakousla jak se mi podařilo získat svou OWD licenci a to bazénovou část (celý článek zde). Dnes bych se ráda věnovala potápění na otevřené vodě, tedy našim 4 závěrečným ponorům, které proběhly na Gulášce v Senci na Slovensku.

Konečný termín padl na úterý 30.9. a středu 1.10.2014. Popravdě - když jsem v úterý ráno vstala, nechtělo se mi nikam ani za mák (tedy kdybych před sebou neměla vidinu možnosti potápění), protože po prvním pohledu z okna jsem viděla jen mlhu, nízké šedé mraky a déšť. Pořádně jsem se nabalila, sebrala termosku s teplým čajem a vydala se na autobus. Ani tato cesta mi moc nepřidala, neboť jsem na vlastní kůži pocítila onen déšť, který zrovna příjemný nebyl. Nicméně jsme se na Direkťácké klubovně potkali i s opozdilci, naskládali výstroje do aut a vyrazili. Cestou jsme si povídali o všem možném a poznávali své "spolužáky" a tak nám stoupla i nálada a nakonec to chmuření vzdalo i počasí a my s úžasem zjistili že z Brněnských 7°C se za Bratislavou rázem stalo 20°C a slunečno. Už nebylo pochyb, bude to perfektní den!

Nakonec jsme našli i jezera a za vedoucím autem s naší instruktorkou se dostali až k zázemí pro potápěče. Je to takové oplocené místo odkud je pohodlný přístup do vody a pod hladinou plata, která jsme jako začátečnící náramně ocenili. Ve světle Slunce a s myšlenkou na to, že je nám mnohem líp, než by nám bylo v práci či ve škole, jsme si přichystali výstroje a udělali briefing přiněmž jsme se domluvili na buddy týmech (nakonec zůstly ty, co se vytvořily již v sobotu), na pořadí a na cviků, které provedeme. Pak už se jen stačilo navléct do neoprénů (případně suchého obleku) a hurá do vody!

Voda se nám zdála trochu studená, ale po chvíli jsme si zvykli a pokračovali dál. Nejprve nás čekalo vyvýžení na platech a zopakování základních dovedností, pak jsme pokračovali. Plavali jsme podél naplnuté pásky a na to, jak je Senec vyhlášen viditelností, jsme byli docela zklamáni. Viditelnost se totiž pohybovala mezi 3-5 metry, v místech, kde jsme již plavali kolem jednoho. Minimálně na mám nadšení z ponorů to však žádné škody nenapáchalo. U pásky byl vrak auta a za vrakem další plošina, tentokrát v devíti metrech. Zde jsme zase zopakovali další cviky, otočili se, cestou potkali štiku, chvíli si postáli po pás ve studené vodě, abychom měli povrchový interval, a vydali jsme se na zpět.

Zase jsme si poplavali a nakonec skončili opět na plošině. Tentokrát nás čekal ten slibovaný nouzový výstup plaváním. Instruktorka s divemasterem s střídali v našem "hlídání" zatím co ten druhý vždy kontroloval výstup jednoho z nás. "Plav, vydechuj, vypouštěj, křič." To je návod, jak přežít rychlý výstup plaváním. Když pak přišla řada na mne, myslela jsem si, že všechno bude OK. Ale to bych nesměla v půli cesty vzhůru dostat křeč. Ale těžko na cvičišti lehko na bojišti. Nahoře, s pozitivním vztlakem, jsem pro ukončila ponor a s divemasterem jsme se vrátili na břeh. Nemá cenu nic přehánět. No rozhodně se to vyplatilo díky mému "šnekovství" - v době, kdy ostaní teprve vylézali z vody, já už měla skoro i sbaleno!

Návrat do Brna byl trochu těžký - z prosluněného Sence zpět do města plného mlhy a deště. Dost pozitivní však bylo, že druhý den nás čekalo totéž. Zase jsme nabrali výstroje, jen jsme se rozdělili na dvě skupiny. Skupina A, která jela na čas a skupina B, co měla spoždění a tak si skupina A stihla sestrojit výstroje a ještě k tomu se (chutně) nasvačit. Nakonec i skupina B dorazila a tak jsme znovu strčili hlavy pod vodu. Asi už nemá cenu vyprávět, které cviky jsme dělali - jen bych se opakovala. Rozhodně však stojí za zmínku, že i jako potápěči na otevřené vodě za dne jsme potřebovali svítilny. Na dně Sence je totiž krásná vrstva... Asi bych to nazvala bahnem. A když jsme se tam přihnali, krásně jsme jej zvířili, takže z celé skupinky potápěč viděl světlo na začátku, světlo na konci a buddyho. Ale zdárně jsme přežili i dezorientaci, proplavali trubkou a podívali se na keson.

"Tak vám můžu všem říct, že od teď jste opravdoví potápěči." To byla první slova, která jsme slyšli po vynoření. Ano. Po 12 hodinách teorie, 4 hodinách v bazénu a dvou dnech strávených na otevřené vodě. Opravdu jsme to zvládli! Teď už víme, jak se potápět bezpečně, vyzkoušeli jsme hromadu situací a potápěli se v jezeru. Od teď jsme potápěči SDI!

Ačkoliv si tu můžu psát co chci a může to vyznít jakkoliv (mám dost specifický smysl pro humor, takže, prosím, vše berte trochu s nadhledem), nemůžu vám podat ty úžasné pocity, které člověk zažívá, když se učí něco nového. Když zjistí, že vody se doopravdy nemusí bát a když si zkusí poprvé plavat po zádech a zjiští, že je to skoro nemožné. Ale víte co? To není pouze otázkou jednoho či dvou kurzů... Já mám radost vždycky, když vidím pokrok. V držení těla, ve vyvážení... A co teprve když jsem poprvé udělala pár temp pozpátku! Mám za to, že "ó vé déčko" mi dalo opravdu jen základy nutné k přežití do jisté hloubky. Mám své limity a má to svůj smysl. A jedna kartička ze mne opravdu neudělá mistra. A já se nemám za vševěda, který ví a umí vše. Právě naopak. A přesně proto miluji potápění - kromě úžasných ryb má člověk (minimálně chvíli) co zlepšovat. Pokud si myslí, že ne, tak může pokračovat dál. Jsou pokročilé kurzy, specializace, technické kurzy. Je toho tolik, že nevím, jestli existuje člověk, který se v tom vyzná. Zkrátka a jednoduše - každý si najde své. Pro mne to "mé" je zatím zdokonalování základních schopností a pokračování na AAD (tedy ekvivalent Advanced open water diver). Ale kdo ví co přinese budouctnost?

O lokalitě:
Datum: 30.9.-1.10.2014
Lokalita: Guláška, Senec, Slovenkso
Viditelnost: 3-5 metrů
Podovní život: štiky, okouni
Hodnocení lokality: hezká, udělaná pro potápěče (vrak auta, telefoní budka, plata...)