Od Dominikánské republiky už nebylo cesty zpět. A k tomu ten provokativní billboard, kolem kterého jsem jezdila do školy! Byli tam dva nebo tři potápěči na betonovém žralokovi. Přes webové stránky jsem se dostala k jedné potápěčské škole v Brně (docela logické, když tam studuji a ten billboard byl také tam). Zašla jsem se tam podívat a jejich instruktorka byla velice sympatická a zároveň vypadala zkušeně a zodpovědně. Ale nebudu přece kupovat zajíce v pytli. Takže jsem prošla webové stránky dalších škol, do některých jsem zašla (z jedné mě dokonce vyhnali, že fotí promo - myslím, že by to šlo i mileji), ale nakonec bylo rozhodnuto. Půjdu se učit potápět do Direct Ocean.
Díky tomu, že konečné rozhodnutí padlo až ke konci prázdnin, jsem nastoupila do zářijového kurzu, posledního kurzu v roce 2014. Bylo nás zase pět. Tři jsme šli "naslepo" bez partnera na potápění (buddyho) a pak dva kamarádi. Kurz byl rozdělen do pěti dnů - tří dnů základů, které jsme probrali v pátek, sobotu, neděli a dokončení na otevřené vodě, které se dělá dle počasí a možností kurzistů. V pátek odpoledne jsme se sešli v klubovně Directu a začali jsme s teorií potápění na otevřené vodě. Druhý den ráno jsme v teorii pokračovali, naučili se sestavit výstroj a odpoledne jsme vyrazili na bazén. Někteří z nás (včetně mne) usoudili, že nám bohatě stačí naše šnosrchlařské ploutve a instruktorce něvěřili. Samozřejmě byli poučení tím, že jsme pořádnou výstroj doopravdy na měkkých listech neukopali.
Poté, co jsme si sestrojili výstroje, jsme sestoupili na dno mělké části bazénu, jejíž hloubka nepřesáhla 2 metry a začali se učit dovednosti jako je zaplavování masky, hledání "ztraceného" regulátoru či používání octopusu ať už svého nebo buddyho. Cítila jsem se jako ryba ve vodě, což při potápění zní ještě vtipněji než obvykle. Samozřejmě, že instruktora se nemohla věnovat pouze jednomu (ten den vytvořenému) buddy team, ale musela se stejně postatrat o všcnhny stejeně. Mohlo by se zdát, že nastávaly chvíle nudy, ale mohli jsme se se blíže seznámit s vybavením nebo hledat pohodlnější polohy než bylo klečení.
Pak jsme ještě několikrát obplavali mělkou část zálužáneckého bazénu mezitím, co jsme se pokoušeli pracovat s kompenzátory vztlaku. Následně jsme zklesali do 5ti metrů. Popravdě - sjela jsem po šikmině jako po skluzavce a snažila se brzdid rukama, aby se mi to následně povedlo jacketem. Pokračovali jsme s cviky na vyvážení (pivotingem) a dalšími dovednostmi jakými jsou sundání masky či zátěžového opasku. Zpětné nasazování opasku vypadalo docela vtipně - jako klubko potápěčů snažícíh se utopit svého nebohého kamaráda.
Po výstupu na hladinu jsme rozebrali své výstroje, odvezli je zpět do klubovny a dali je vysušit.
V neděli mezi 9. a 10. hodinou ranní jsme byli znovu nastoupeni v klubovně, dokončili jsme teorii, udělali nějaké testy a instruktorka musela odpovídat na ohromné množství dotazů. Když jsme si pak chtěli zabalit výstroje do kalfasů zjistili jsme, že neopreny přes noc doopravdy neuschnou. O to horší, když se na bazénu ukázalo, že jsou studené. Znovu jsme vlezli do vody, opět do dvou metrů, kde jsme si zopakovali cviky ze soboty a klesli do pěti, dnes už mnohem řízeněji. Tam jsme trénovali plavání bez masky nebo nouzový výstup plaváním. Vodorovně. Vertikálně nás to čekalo až na dokončení.
Užívali jsme si náš čas pod vodou, ale bylo zapotřebí si také na chvilku oddechnout. NIkdo nás však neudržel na souši dlouho a tak jsme skočili zpět do vody. Doslovně - skočili jsme dlouhým krokem. Opravdu nevím, proč se tomu tak říká. U mě je to vždy vstup dlouhým pádem! Ihned jsme sklesali do ěti metrů a dál učili se vyvažování, tentokrát hoveringem. No, myslím, že jsem u toho vypadala buď jako bohyně veškerého zla na světě nebo jako helikoptéra. Však se podívejte sami:
Dnes už je to naštěstí mnohem lepší. Dělali jsme ale i další důležilé, ale rozhodně ne nezábavné činnosti jako plavání na buddyho octopusu nebo sundávání jacketu, což je vlasntě mnohem jednodušší než totéž s opaskem.
Když jsme vylezli z vody (tak trochu vyčerpaní), uložili jsme věci na jejich místa a vydali se do restaurace naproti. Udělali rozbor, řekli co a jak můžeme vylepšit a domluvili se na dokončení na otovřené vodě, ale o tom zase až příště. A jako bonus pár dalších fotek!
O lokalitě:
Datum: 20.9. - 21.9.2014
Lokalita: Bazén za Lužánkami, Brno
Viditelnost: Dostatečná, ale s těmi chuchvalci bůhvíčeho by mohli něco udělat
Podvodní život: Další potápky a ono to vlastně docela stačí :)
Hodnocení: Přes zimu se potápěči bez "ledu" a "sucháče" musí uskromnit
POZOR!
Omlouvám se za nižší kvalitu článku. Z nějakého důvodu se mi jeho 3/4 smazaly a já už nedostala tak dobré nápady, první verze byla opravdu o něco lepší a obsáhlejší. Většina článku je tedy překladem mého překladu do angličtiny.
Část druhá: zde
