Na potápění je krásné, že je to prakticky celoroční sport. Sice "oficiálně" naše sezóna ještě nezačala - slavnostně ji zahájíme 16. května na Leštince - ale to přece jednomu nezabrání se potápět, ne? A předminulý čtvrtek bylo tak hezky, přece nebudu sedět na zadku a přečkávat neodborně suplované hodiny abych se dočkala odpadlého semináře, že jo. A protože čtvrtky patří potápění, vyrazila jsem s klubem do Blanska. Dopoledne svítilo slunce, já si spakovala hromadu neorenu a zjistila jsem, že nejsem jediný šílenec, který se v dubnu pouští do vody v mokrém obleku. Sešli jsme se tři, ale naštěstí jeden z nás byl instruktor, takže jsme vytvořili buddy tým a z instruktora udělali "guida" ikdyž nikdo z nás dříve v Blansku nebyl.
Ikdyž jsem se prvně bála, jestli se vlezu k někomu do auta, nakonec místa bylo více než dost. Ve chvíli, kdy jsme opuštěli naše moravské velkoměsto mi volal instruktor autoškoly, jestli nemám čas. Pozdě. Tak zbohem ruchu města, jede se na vzuch!
Vytáhli jsme kalfasy a flašky z aut a začali montovat všechno do hromady. Voda vypadala hezky, ale za cesta k ní byla docela prudká. Ale co mohla bych to ní strčit ruku. Aspoň zjistím, jak je teplá - moc tedy ne. Brr… Už se mi tam asi ani nechtělo, ale jednou jsem tu byla, tak jsem si řekla, že tam vlezu zima nezima. Co teď? Asi by bylo fajn se obléct. Oblek, převlek, ponožky, boty, kapuce, rukavice. Jenže co jsem nezapomněla - počítač. Nasadit si jej v 5ti milimetrochých rukavicích… To jsem neviděla reálně. Tak s rukavicema dolů. A zpátky. Jenže ono se té levé vůbec nechtělo. Tak mi nezbývalo než jít se špatně nasazenou rukavicí. Právě jsem začala závidět těm potápěčům v suchém obleku, kteří se na nás tři dívali, jestli jsme vůbec normální. Hned se mi vyskytla další otázka - jak se v plné polní s ploutvema a maskou na okraji vody dostanu do křídla? Dolů k lomu ho určitě neodnesu. Naštěstí instruktor skupiny mi ukázal dobrý fígl jak na to - nasadit si popruhy v sedu, lehnout si na bok, převalit na kolena a pak už to půjde. Zvládla jsem tento krok a hned se mi zlepšila nálada. Počítač psal, že na vzduchu je 12°C, což byla i povrchová teplota vody. Škoda, že nijak pořádně nedal najevo, že je v módu pro slanou vodu a mě to v zápalu jiných věcí nedošlo a tak hodnota max. hloubky je jen orientační. Když jsem vlazla do vody, bylo mi nějak moc dobře. Vlastně voda byla úplně fajn. Aha, ona ještě nenatekla. Ale ikdyž nakonec více či méně do obleku natekla, nebylo to nic hrozného - v nejtlustších místech až 11ti milimetrová vrstva neoprenu vodu udržela příjemnou teplou.
Přeplavali jsme část lomu k vrbě, kde, jak nám bylo řečeno, je nejlepší bod k zanoření a následné orientaci v lomu. Maximální hloubka ponoru neměla přesáhnout nějakých 10, maximáně 12 metrů, protože 15ti metrová jáma byla na druhé straně a stejně tam údajně měla být viditělnost "nula nula nic." Pod vrbou jsme si signalizovali OK a začali se sestupem. Já se vtékání vody do obleku bránila jak jsem jen mohla a přibližně v šesti metrech se mi to vymstilo. Ačkoliv jsem pod vodou nepřišla na to, proč nemůžu vyrovnat, tak mi to následně došlo - moc upnutá kapuce se vzduchovou kapsou může stížit, ne-li znemožnit vyrovnání. Ale nakonec jsem to přefoukla a o ty tři metry se ještě posunula. Jenže ono stejně nemělo cenu lézt nějak hlouběji. Tedy pokud si člověk chtěl vidět alespoň na špičku nosu. Kolem 5ti metrů se totiž viditelnost z nějakých 5-7mi metrů snižovala tak na… Víc než dva to nebylo. V těch 9ti metrech ani to ne.
Hned po zanoření mi sice na většině těla bylo docela dobře, ale tvářím se oněch 12°C úplně nelíbilo. Jediné uspokojení plynulo z toho, že tomuto se nevyhnou ani sucháči. Po krátké chvilce jsem si zvykla a dokonce dostala pocit, že můžu dýchat. Ponor jsme začali sestupem níž a to nejprve do sedmi, pak do devíti metrů. Tak jsme plavali severně asi 15 minut. Dole bylo trochu chladněji - voda klesla na 9°C a jak jsem psala, viditelnost byla taky na nižší úrovni a tak jsem se po nějakém tom kopu pozorování dna divila, co přede mnou dělá ten kámen. Po otočce jsme vystoupali o nějký ten metřík a pohybovali se okolo 5ti metrů. Došlo k naprosté změně - bylo vidět a kochání mohlo započnout. Zaplavené stromy, kolo, cyklistická značka, potopený důlní vozík asi ve třech metrech - radost pohledět! Navíc teplota stoupla zpět na příjemných 12°C :)
Když jsme vylezli z vody, byl na obloze opar, ale termoska s čajem udělala své. Nakonec jsme si sbalili cajky, naložili je do aut a vyrazili domů. Do Brna naše auto dorazilo těsně po čtvrté hodině přičemž se mi líbil pocit, že, pokud bychom měli normální počet hodin, by zbytek třídy ještě seděl v semináři zatím co já už jsem dokonce zpátky z potápění.
O lokalitě
Datum: 30.4.2015
Lokalita: Lom u trati, Blansko, Česká republika
Viditelnost: u hladiny: 7 metrů; hloubka: 1,5-2 metry
Podvodní život: spatřeno hejno malých rybiček
Hodnocení lokality: zajímavá, nahoře hezká viditelnost, podle první zkušenosti nic pro milovníky rybiček
