Stavařina je těžká dřina, to se ví. Ale co když se na to vrhne deset potápěčů? Přesně to se stalo ve čtvrtek 27. července. Hostěradice jsou lom, kam se s Directem jezdí často. Není hluboký, je studený, zatím jsem tam vždycky dobře viděla (až na stavbu plata - z pochopitelných důvodů) a já ho nemám ráda. Ale třeba se to změní - první zkušenost (zde) může být klamná. Nicméně ačkoliv kurzy OWD jsou obvykle dokončovány na Senci, občas se může stát, že je zapotřebí výcvikové plato i v Hostěradicích. Tam ale žádné nebylo. A to se muselo napravit!
Proto jsme se tam vydali na válečnou výpravu a tady z toho máte (polo)fotoreportáž nafocenou mými amatérskými schopnostmi.
Ještě předčímkoliv jsem zjistila, jak je dobré mít zarezervovanou výstroj - když mi ujel autobus a přijela jsem o trochu (díky mamce opravdu jen o trochu) později, zbyla už jen má "objednaná" výstroj - křídlo, flaša 12l a oblíbený oblek bez kterého se nehnu. Celá půjčovna i všechny láhve už byly fuč. I klafasy a tak mi nezbylo než se naskládat do jedné s buddym.
Jak už jsem naznačila, misí tohoto čtvrtka bylo postavit plato v Hostěradicích na již existující kovové kostře. Na místo činu dorazilo opravdu hodně lidí - asi tak 20 potápek + nějaké nepotápky. A v lomu se koupalo i pár místních - to abychom si nepřipadali osaměle. Většina z nás dorazila a sešla ke vstupu. V tom se po lomu rozlehly rány. Všechny pohledy se upřely na druhou stranu - dřevěné stavební desky lítaly vzduchem a třískaly o vodní hladinu. Když jsem se podívala na směr větru, bylo mi jasné, že budem hrát hru "najdi kusy plata" (naštěstí okolo vstupu). Já si však našla lepší zábavu - celé toto dění fotit. Půjčila jsem si foťák a s buddym jsme vyrazili za mělkým dobrodružstvím. Cestou za bójkama jsme už potlkávali první "pracanty" s deskama.
Přišla chvíle CH - jde se na to. Jenže už ponoření prken bylo docela dobrodružství. Většina vyvážených potápěčů se totiž s lehkou deskou ponořit nemohla. Někteří se zakopali, jiní na tento problém pomysleli již předem a vzali si více olova. Dole se už rozjela operace. Nejprve by se dala popsat jako neorganizované hemžení, ale po chvíli (i přes zhoršující se viditelnost) už si každý našel činost - ať už přepravu částí, přidržování a pokládání desek nebo jejich upevňování z vrchu nebo ze spoda.
Ale to, že jsme stavěli plato nenamená, že jsme nic neviděli - já třeba poprvé viděla raka!
Přibližně za třičtvrtě hodiny bylo po všem. Plato bylo "spáskované" a nás už čekalo jen plavání zpět ke vstupu a to vůbec nejdůležitější z celého dne - grilování!
