Záludná bójka

Pokud se jednou potápíte tak zjistíte, že potřebujete obrovskou spoustu vybavení - masku, ploutve, oblek, BCD, láhev, automatiku... To jsou věci, které si vybaví skoro každý. Ale pak existují i takové součásti, které úplně tak známé nejsou, Třeba jako tzv. dekompresní bójka. Vlastně ani nevím, proč se jí říká dekompresní. Možná proto, že ji lze použít pro přibližnou orientaci a stabilizaci při dekompresních ponorech. Má však využití i při rekreačním potápění a to třeba při proudových ponorech, jako signální zařízení nebo pro stabilizaci na bezpečtnostních zastávkách a dokonce existují státy, kde je povinnost mít bójku minimálně do buddy teamu. Co se bezpečnosti týče, je "značka ideál" aby byl každý potápěč vybaven svou. A tak jsem se rozhodla, že se s ní taky naučím. Navíc mě a mého buddyho čekal výlet do Egypta, který je právě jednou z těch zemí, kde je bóje povinností. Proto jsme si hned při první možnosti půjčili dekompresní bóje a vyrazili na bazén.

Na starost si nás vzali dva zkušenější potápěči a vysvětlili nám, jak se s takovou bójkou pracuje. Že se musí odepnout, rozepnout, přifouknout, nafkouknout, pustit a k tomu by si člověk měl hlídat bubínek s lankem. Neznělo to nijak složitě a tak jsme si po dlouhém kroku klekli na dno, podívali se na na naše zkušenější kamarády a bójky vypustili. Jak prosté, Watsone. Na kraji bazénu jsme bójky vyfoukli (znám i příjemnější činnosti), smotali a znova. Jenže když se jeden potápí na otevřené vodě, tak by si musel kleknout po pas do bahna nebo písku a zvýřit jej tak, že na tu bóji ani neuvidí a co by dotyčný dělal kdyby pod ním bylo jen modro a nic víc? Takže nebudu padavka a vypustím ji hezky při vznášení se. Povedlo se mi hned krásně vyvážit a zůstala jsem viset přibližně půl metru nade dnem. Vypuštění proběhlo dobře až na tu maličkost, že jsem na žaketu tu jednu smotanou potvoru nemohla najít (jednoduše dospuné očko na přichycení jsem samozřejmě našla až za pomocí dalšího potápěče). Byla jsem hrdá - zůstala jsem v jedné hloubce, vypustila bóji úplně vzorově. Ale jedno malé vítězství nic neznamená a cvik dělá mistra. Takže znovu.

Toto "znovu" krásně snížilo mé nově nabyté sebevědomí. Klesla jsem dolů, zase zůstala viset kousek ode dna. Bójka na popruhu se rozmyslela, že si poplave a tak, když jsem ji hledala v pravo u jacketu jsem okem zachytila něco červeného vlevo vzadu. Otočím se a kde není? Celý popruh se mi zatočil zadem a bójka se to hezky vzala kolem prvního stupně až za mé levé rameno! Lapla jsem popruh a přitáhla bójku. Pak jsem bójku hezky rozhodila, přesně jak se má, ale rozdělat ji v rukavicích byl více či méně nadlidský úkol. Použila jsem tedy obě ruce. Následně jsem chytla i octopus s tím, že bójku připustím a vypustím. Jenže… Co mi před nosem dělá ten provázek? A od čeho je? A kde je bubínek? Pomalu jsem se podívala nahoru. Bubínek si lebedil na hladině a očividně si to předtím udělal okružní plavbu kolem mého regulátoru a prvního stupně. První myšlenka byla, že smotám bójku a pomalu vystoupám. Jenže ačkoliv by to v bazénu nikdo moc nečekal, asi jsou tam proudy, protože milý bubínek plaval směrem ke středu bazénu. Takže bylo za potřebí jej co nejrychleji chytit. Vymotala jsem se a plavala za bubínkem. Chytila jsem ho a doplavala ke kraji. No, moc nadšená jsem nebyla.

Ale odradit jsem se nenechala a další pokus byl už o dost lepší, bubínek nikam neutekl, jen jsem se tak o metr vyvezla na stoupající bójce.

Udělala dalších 10 nebo 15 pokusů až jsem usoudila, že to nějak jde, ponechala jsem bójku svému osudu, prohlásila, že už by to pro dnešek stačilo a rozhodla se, že si zbytek kondičního ponoru budu jen užívat. Nakonec se však i naše instruktorka z kurzu OWD chtěla přesvědčit, že se nás nemusí bát vypustit do světa a nechala mě i buddyho ještě jednou bóji vypustit.

V Egyptě nakonec nebylo zapotřebí bóji vypouštět (ikdyž by mi asi docela pomohla se stabilizací na bezpěčnostní zastávce), ale o tom (snad už) budou zase jiné články.